Harmonogram údržby sanitních vozidel se obecně řídí národními normami pro údržbu motorových vozidel a technickými specifikacemi výrobce vozidel a zároveň zahrnuje náležitě rozšířené protokoly řízení přizpůsobené specifickým provozním charakteristikám vozidel záchranné služby. Sanitky obvykle podléhají komplexnímu systému údržby, který kombinuje denní kontroly, plánovanou údržbu a specializované technické kontroly, aby bylo zajištěno, že vozidlo zůstane po celou dobu ve stavu provozní připravenosti.
Základní kontroly by měly být prováděny před i po každé expedici. Tyto kontroly se týkají stavu motoru, brzdového systému, tlaku v pneumatikách, systémů nouzového osvětlení a sirén, jakož i provozního stavu palubního lékařského vybavení; jakékoli zjištěné problémy musí být okamžitě řešeny. Plánovaná údržba se obvykle provádí na základě ujetých kilometrů nebo časových intervalů-, například základní servis při každé konkrétní ujeté vzdálenosti (např. 5 000 až 10 000 kilometrů) nebo každé tři měsíce. Tento servis zahrnuje úkony, jako je výměna motorového oleje a olejového filtru a kontrola podvozku, jakož i hydraulických a elektrických systémů.
Pokud jde o lékařské vybavení instalované v sanitce,-jako jsou monitory EKG, defibrilátory a systémy přívodu kyslíku-musí být stanoven samostatný plán údržby. Tato zařízení by měla podstupovat pravidelnou kalibraci a testování v přísném souladu s předpisy pro správu zdravotnických zařízení. Navíc po obdobích dlouhodobého provozu s vysokou{4}}intenzitou nebo po dokončení specializovaných misí musí vozidlo a jeho vybavení projít specializovanými technickými opravami, aby se zajistilo, že si celá jednotka trvale udrží vysokou úroveň spolehlivosti a bezpečnosti.
